Proteinurie a hematurie – stručný postup

Dva velmi časté nálezy v močovém sedimentu. V článku uvádím stručný postup diferenciální diagnostiky a dalšího managementu.

Proteinurie

– fyziologicky se filtruje minimum bílkovin, navíc se fyziologicky většina reabsorbuje v prox.tubulu (do 150 mg/24 hod: < 300 mg/24 hod = mikroalbuminrie, > 300 mg/24 hod = makroalbuminurie, možno použít poměr albumin/kreatinin)
– základní rozdělení proteinurie:

  • prerenální (monoklonální gamapatie, myoglobinurie, nadměrný příjem proteinů)
  •  glomerulární
    • selektivní (albumin + minimum ostatních proteinů) → nefrotický syndrom
    • neselektivní (všechy plazmatické proteiny) → glomerulonefritidy
  • tubulární (unikají jen nízkomolekulární proteiny – mikroglobuliny, lehké řetězce imunoglobulinů) → Wilsonova choroba, intersticiální nefritida
  • postrenální (např. zánět, tumor)

Fyziologická proteinurie

  • febrilní – intermitentně vázaná na horečku
  • ponámahová – současně může být i hematurie
  • ortostatická – typicky u astenických mužů/dětí

Diagnostický postup při proteinurii

  • moč CH+S (případně elektroforéza bílkovin moči)
  • kultivační vyšetření moči
  • biochemie (urea, kreatini, minerály, albumin, cholesterol…)
  • TK
  • USG ledvin

Hematurie

– dělení:

  • mikroskopická
    • asymptomatická (benigní familiární hematurie, hyperkalciurie/hyperurikosurie)
    • symptomatická (IMC, lupus, lithiáza, nefropatie + celkové nespecifické příznaky)
  • makroskopická (trauma, lithiáza, striktura uretry, infekce HCD – IgA nefropatie, IMC, koagulopatie, hyperkalciurie/hyperurikosurie)

– při nálezu nutné vyloučit nefrotický syndrom (+ proteinurie a edémy vyjádřené méně než u nefrotického syndromu, hypertenze, oligoanurie, azotémie)
– další vyšetření obdobně jako u proteinurie → dále ev. cystoskopie